Historie Přední Výtoně a okolí

Přední Výtoň - Heuraffl - to je první písemně doložený název a v němčině se tento název používaná dodnes. Příchod poustevníků do této oblasti se datuje od roku 1357. Rožmberkové zde založili několik kláštěrů - dva v Krumlově a třetí pro postevníky sv.Pavla na poušti Vítkova hrádku ( znamená na pusté části tohoto panství). Poustevnický řád sv.Pavla zde vedl zcela nenáročný život v naprosté odloučenosti od ostatního světa. V roce 1384 založil Jan a Petr z Rožmberka v lesích pod Frymburkem šest cell a kaplí. Šest cell znamená, že zde bylo od počátku šest poustevních mnichů eremitů. Po roce 1389, kdy zemřel Jan z Rožmberka na základě jeho závěti, dostali poustevníci pozemky na kterých stálo osídlení poustevníků včetně okolních pasek a úrok ve výši šest kop pražských grošů, vyplacených z pokladny hradu Rožmberk. Po r.1474 přichází další skupina poustevníků, kterou vedl Petr Fáber. Ten byl představený řádu žebravých poustevníků, kteří náleželi k řádu Pavlánů, kterým se říkalo Řád nejmenších bratří.  Roku 1491 uznal obě poustevny český král s tím, že každá má žít podle svých regulí.

Po dostavbě kostela, byl 3. a 4.5.1523  vysvěcen spolu s přilehlým klášterem a stal se poutním místem. O následném bohatství svědčí i to, že v jedné listině potvrzují bratři Petr IV. a Oldřich III. z Rožmberka, že jim poustevníci předali pozlacenou stříbrnou konvici, 299 maďarských guldenů, 100 liber šestigrošových mincí, sto liber jiných grošů a 84 českých grošů. Po r.1513 získali poustevníci louky u kláštera a o rok později od Rožmberků lesy. poté dostávali i různé dary. Ovšem úpadek byl stejně neodvratný a poslední zmínka o přítomnosti poustevníků je z roku 1556.

Po roce 1556 opouštějí poustevníci tuto oblast  a poslední dva mniši zemřeli po roce 1592 ve Vyšším Brodě. Z listiny Petra Voka  se dozvídáme, že vyšebrodský klášter spravoval již od roku 1548  poustevnický klášter eremitů v Heurafflu. V roce 1597 Petr Vok z Rožmberka odkázal cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě příjmy z kláštera poustevníků eremitů z Heurafflu a za to se vyšebrodský opat Machal Fabritius zavázal, že za života Petra Voka nezřídí na klášterním území žádné nové pivovary, mlýny a rybníky.

V r.1613 dal nový vlastník panství Jan Jiří ze Švamberka pro kostel namalovat obraz Svatých tří králů a v rove 1617 je v deníku vyšebrodského opata Pavla Farenschona poznámka, že byly dobré žně, a proto nechal restaurovat starý klášter eremitů v Heurafflu nákladem sto zlatých.

Z Rožmberským rodem je spojená celá historie poustevníků.